Tvoříte i účetní opravné položky?

Daňové opravné položky tvoří většina společností. Na rozdíl od těch účetních. A přitom právě účetní je třeba tvořit, chceme-li dodržet účetní zásady.

Na druhou stranu někdy společnosti účtují o opravných položkách i v případech, kdy je to v rozporu s účetními předpisy.

Proč, kdy a jak účetní opravné položky tvoříme? Kdy je naopak netvoříme? A na co si dát pozor při jejich tvorbě? Odpovědi na tyto i další otázky najdete v tomto článku.

Pokud opomíjíme účetní opravné položky, porušujeme tím zejména zásadu opatrnosti. A to má pak vliv i na další účetní zásady.

Pokud společnost vykazuje v rozvaze krátkodobé pohledávky bez opravných položek, je to jasná informace, že v dohledné době (nejdéle v době do jednoho roku od rozvahové dne) očekává za tyto pohledávky úhradu v plné výši.

Je-li pravděpodobné, že některé pohledávky nebudou uhrazeny, vyjádříme tuto skutečnost právě opravnými položkami. Navíc, pokud z jednání s dlužníkem vyplývá, že k úhradě pohledávky dojde za více než jeden rok od rozvahového dne, vykážeme tuto pohledávku jako dlouhodobou, a to i když je už po splatnosti.

Také zásoby a majetek je třeba vykázat v rozvaze ve správné výši. Pokud jejich hodnota klesla, zohledníme to v účetnictví vytvořením opravné položky. Toto snížení hodnoty se pak projeví v účetní závěrce.

Účetní opravné položky snižují účetní hodnotu majetku, zásob a pohledávek. Mají tak vliv na netto hodnotu aktiv. A ta má vliv na to, do jaké kategorie účetních jednotek společnost patří a také na to, zda má nebo nemá povinný audit.

Tvorba účetních opravných položek ovlivňuje i výši hospodářského výsledku, a tím i výši vlastního kapitálu.

Pokud mateřská společnost, která vlastní podíl v dané obchodní společnosti, přeceňuje podíl ekvivalencí, vychází právě z výše vlastního kapitálu. V takovém případě může absence účetních opravných položek vést k porušení účetních zásad nejen u dané (dceřiné) společnosti, ale i u mateřské společnosti.

Výše vlastního kapitálu hraje také roli v situaci, kdy jeden z vlastníků ze společnosti odchází a zjišťujeme, kolik mu ostatní společníci vyplatí.

Účetní opravné položky tvoříme v případě, že je pohledávka po splatnosti a je vysoká pravděpodobnost, že ji dlužník neuhradí, popř. že uhradí pouze její část. A to bez ohledu na to, zda je nebo není promlčena.

Tvoříme je přitom i k pohledávkám, u kterých nemůžeme uplatnit daňové opravné položky, zejména k pohledávkám za spojenými osobami, k neuhrazeným smluvním sankcím apod.

Účetní opravné položky tvoříme i v případě, že o pohledávce nebylo při jejím vzniku účtováno ve výnosech. Tvoříme je tedy například k neuhrazeným (nevráceným) poskytnutým zápůjčkám, zálohám a kaucím.

Pokud totiž společnosti nebudou vráceny peněžní prostředky, které poskytla v podobě zápůjčky, zálohy nebo kauce, pak to pro ni představuje ztrátu.

A společnost je povinna vzít v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jí známy do okamžiku sestavení účetní závěrky.

V rámci inventarizace zjišťujeme, zda nejsou na skladě pomalu obrátkové nebo zastaralé zásoby, které už ztratily na své hodnotě a které společnost prodá pravděpodobně se ztrátou. Toto snížení hodnoty, ať už přechodné nebo trvalé, vyjádříme účetními opravnými položkami.

A vyjádříme jimi i přechodné snížení hodnoty majetku.

Přesný postup při tvorbě opravných položek si společnost určuje sama ve vnitřní účetní směrnici. Při jejich tvorbě vycházíme vždy z konkrétní situace. Pojďme se podívat, jaké máme možnosti.

Způsob 1

Při tvorbě účetních opravných položek můžeme postupovat tak, že k pohledávkám s určitou dobou po splatnosti budeme tvořit opravné položky v určité výši.

Způsob 2

Druhou možností je, že posuzujeme každou pohledávku individuálně a určíme u každé z nich vždy k rozvahovému dni, jak velká je pravděpodobnost, že bude uhrazena.

Pokud je 30% pravděpodobnost, že pohledávka bude vymožena (zaplacena), vytvoříme 70% účetní opravnou položku.

Způsob 3

Opravnou položkou můžeme vyjádřit i to, jaká výše bude pravděpodobně uhrazena.

Pokud společnost eviduje za dlužníkem pohledávku z titulu poskytnuté zápůjčky ve výši 1 mil. Kč a z jednání s tímto dlužníkem vyplynulo, že vzhledem k jeho finanční situaci uhradí pravděpodobně jen polovinu, vytvoříme opravnou položku ve výši 500 tis. Kč.

Tento způsob tvorby najdete také v Příkladu 1.

Také při tvorbě opravných položek k zásobám vycházíme z konkrétní situace. Nelze proto dát univerzální návod.

To, že v základu daně uplatníme daňové opravné položky k pohledávkám v maximální možné míře, tedy ve výši, kterou nám umožňuje zákon o daních z příjmů, je v pořádku. Pokud tím však neporušujeme účetní předpisy.

To může být v případě, že pohledávka byla v dalším roce uhrazena nebo pominulo riziko neuhrazení a společnost se to dozvěděla ještě před sestavením účetní závěrky.

Účetní opravné položky jsou daňově neuznatelné a je třeba je ze základu daně vyloučit, a to na řádku 40 daňového přiznání.

V některých případech však vstupují do základu odložené daně. Je však třeba posoudit každý jednotlivý případ.

Pokud například společnost vytvoří opravné položky k zásobám, budou daňově neuznatelné. V případě, že společnost tyto zásoby v dalších účetních obdobích prodá a uplatní jejich pořizovací cenu jako daňový náklad, vstupuje opravná položka do základu odložené daňové pohledávky.

Pokud však společnost tyto zásoby daruje anebo použije na repre, bude jejich pořizovací cena daňově neuznatelným nákladem. V takovém případě opravná položka k zásobám do základu odložené daně nevstupuje.

Díky Setu Zúčtovací vztahy, peníze budete mít pohledávky a závazky správně zohledněny v účetnictví, v účetní závěrce i v základu daně z příjmů. Set obsahuje návody v podobě e-booku a praktické checklisty. Více informací najdete zde.